Eva Daniela Cvik: Pokud zmizí ze země včely, zbývají lidem jen čtyři roky života

Eva Daniela Cvik: Pokud zmizí ze země včely, zbývají lidem jen čtyři roky života
Foto: archiv Evy Cvik  /  Eva se o včely stará na chatě za Prahou
12 / 02 / 2021

Včely jsou v posledních letech velké téma. Není divu. Bez nich bychom se totiž neobešli. Je proto potřeba jim věnovat dostatečnou a láskyplnou péči. „Často si neuvědomujeme, jak jsou včely pro nás důležité. Nejvíce to z mého pohledu vystihuje prohlášení Alberta Einsteina, který řekl: Pokud by zmizely ze země včely, zbývají lidem jen čtyři roky života,“ zamýšlí se osmatřicetiletá JUDr. Ing. Eva Daniela Cvik, Ph.D. et Ph.D., pro kterou je včelaření krásná rodinná tradice i způsob relaxace.

Jak jste se ke včelaření dostala?

Dalo by se říct, že včelařství je u nás rodinnou tradicí. Včelařil už můj praděda, po jeho smrti se včelaření věnoval můj děda a když umřel, tak i moje babička. Původně jsem neměla v plánu jít v jejich šlépějích, ale babička hledala pomocníka ke včelám a z rodiny jsem byla já jediná, kdo se k nim nebál jít. Postupem času jsem si ke včelám vytvořila vztah, pochopila jsem, jaký mají zásadní význam v přírodě a jak jsou pro nás důležité.

Ano, bez včel by se zhroutil celý ekosystém. Proto také patří mezi ohrožený druh. Co vlastně můžeme my laici pro jejich záchranu udělat?

Každý může pro záchranu včel něco udělat. Není to o vynaložení značných finančních prostředků, ale o drobnostech. Včely například potřebují k životu přírodní prostředí a dostatek potravy, které v posledních letech značně ubývá. Stačí tedy, když na svých zahradách, balkónech či terasách vysadíte medonosné květiny, jako například levanduli, šalvěj, mateřídoušku, topolovky, sasanky apod. Pokud máte zahradu, můžete vysadit i medonosné keře a stromy. Pomoci můžete i tím, že jednoduše neposekáte část trávníku, aby mohl časem rozkvést a připomínat divokou louku. Nepoužívejte na své zahradě pesticidy a jinou chemii, pokud to není zcela nutné. Jednoduše vraťte na svoji zahradu trochu „nepořádku“. 

Myslím, že si často neuvědomujeme, jak jsou včely pro nás důležité. Nejvíce to z mého pohledu vystihuje prohlášení Alberta Einsteina, který v roce 1921 řekl: „Pokud by zmizely ze země včely, zbývají lidem jen čtyři roky života“.

A když chce někdo začít přímo včelařit, potřebuje k tomu nějaké znalosti oboru?

Začít včelařit je v dnešní době velmi jednoduché. Pokud máte základní vybavení, minimální znalosti, včelstvo a místo, kam ho umístit, tak víc nepotřebujete. Jenže to je na tom právě to smutné.

Současná právní úprava v této oblasti nepožaduje pro výkon včelařství prokázání žádného odborného vzdělání ani prokázání žádné jiné kvalifikace. A to není dle mého názoru správné. Vždyť i současná podoba nového občanského zákoníku nechápe zvíře jako věc, nýbrž jako smysly nadaného živého tvora, který je schopen vnímat. Každý by si měl proto uvědomit, že je se včelařením spojená i určitá odpovědnost za existenci a kvalitu života včel a neměl by tedy ke včelám přistupovat pouze jako k věci.

Pokud chcete v tomto oboru podnikat, tak již existuje mnoho vzdělávacích zařízení, kde vás naučí včelařit, je i mnoho kurzů, ve kterých vás naučí základy včelaření. Záleží však na vaší motivaci a iniciativě, zda budete vzdělání v této oblasti realizovat, nebo se vydáte cestou pokus - omyl.

Eva je ženou mnoha profesí a koníčkůExistuje nějaká podpora na rozvoj včelařství?

Včelařství jako odvětví je podporováno již mnoho let. Nejčastěji formou dotací, které lze získat z Evropské unie, existují také krajské dotace, podporu lze získat i od obcí. Informace k dotacím z Evropské unie může každý najít na stránkách Státního zemědělského investičního fondu, jedná se o program Rozvoj venkova. Pro krajské dotace a podporu obcí je možné se obrátit přímo na kraj nebo obec. Informace o dotacích snadno každý dohledá i na stránkách Českého svazu včelařů.

Jak se včelaření z Vašeho pohledu vyvíjí?

Myslím, že budoucí podoba včelařství v České republice závisí na nás a na našem chování k přírodě a k chování k sobě samým. Ostatně jako vše, je to o lidech. Jsem ráda, že mezi včelaři funguje určitá solidarita a ochota pomoci, ale jako ve všech oblastech života se najdou i včelaři, kteří nerespektují své kolegy a chovají se vůči nim nepřátelsky.

Jsem vděčná za to, že včelaření se začíná věnovat stále více mladých lidí, kteří mají chuť respektovat jak metody tradičního včelaření, tak zkoušet nové metody a možnosti.

A co Vy? Snažíte se zachovávat tradice, nebo používáte ke včelaření i nějakou moderní techniku?

Snažím se o obojí, tedy jak o zachování tradic, tak i o využití moderní techniky. Moderní technika vám sice může ve včelařství hodně pomoci, ale stále je nutná znalost přírody a přírodních zákonů. Včely jsou totiž velmi chytré a vycházejí pouze z přírodních zákonů. Například zimní slunovrat je pro ně signálem k pozvolným přípravám na jaro. Včelí královna, která od letního slunovratu kladení vajíček pozvolna omezuje, až přestane klást úplně, začíná právě v zimním slunovratem opět klást. V zimě se včely shlukují do tzv. chomáčů, ve kterých se hřejí vzájemně. V případě, kdy včelí královna naklade po zimním slunovratu vajíčka, musí včely, pro jejich přežití, vyvinout teplotu + 35 stupňů celsia. Pro včely je tedy zimní slunovrat signál blížícího se jara a začínají s přípravami na toto roční období.

A jakou využívám moderní techniku? Právě s ohledem na to, že máme stanoviště včel na chatě za Prahou, mám na jednom úle nainstalovanou úlovou váhu, abych mohla dálkovým přístupem monitorovat dění v úle. V současné době jsem zapojena jako referenční včelař do projektu na mé domovské univerzitě (Česká zemědělská universita, Provozně ekonomická fakulta) vcelstva.czu.cz, v rámci kterého jsem dostala úlovou váhu k dispozici. V současné době pracuji se svým kolegou včelařem na projektu, který právě řeší využití moderní techniky ve včelaření. Snažíme se právě o zakloubení tradičního včelařství s moderní technikou.

Novým trendem je mimo jiné také chov včel na střechách nebo terasách městských domů. Jaký na to máte názor?

Je to s podivem, ale ve městech se včelaří prakticky odjakživa a střešní včelaření se objevilo již více než před 100 lety. Když jsem poprvé četla o střešním včelaření, byla jsem velmi překvapená, jakou má tradici. Osobně mě velmi překvapilo, kde jsou včely v Praze všude umístěny. Například na Rudolfinu, Národním zemědělském muzeu, na pražském magistrátu nebo Národním divadle.

Dnes se v Praze věnuje městskému včelaření zhruba 720 včelařů, z toho je přibližně 35 střešních včelařů. Včely najdeme i jako součást domovních znamení či fasádní výzdoby. Např. na Karlově mostě je umístěno sousoší anděla s malou košnicí (slaměný úl), včela je umístěna i u vstupu do České filharmonie. Pozlacené včely najdeme také na balkonech ve Dvořákově síni. Dokonce i na střechách ČZU máme včely.

Já mám ke střešnímu včelaření a včelaření na terasách kladný postoj. Osobně si však myslím, že to však není pro včelaře začátečníky, měli by se mu věnovat zkušení včelaři s dostatečnou praxí, a nejlépe ti, kteří mají vyzkoušené své metody tak, aby při včelaření neohrožovali své spoluobyvatele a okolí.

Co je na včelaření nejnáročnější?

Nedokážu říct, která činnost je na včelaření nejnáročnější. Spíše bych řekla, že je to celoroční nekončící práce. Hodně lidí si myslí, že včelař přes zimu nemá co dělat, protože včely spí. Opak je ale pravdou, tento čas věnujete přípravám na další sezónu.

Pro mě je včelaření docela věda. Ostatně v každém oboru existuje mnoho metod a postupů a v tomto tomu není jinak. Sami si musíte vyzkoušet, jaká metoda a způsob včelaření vám nejvíce vyhovuje a přináší pozitiva. Sama jsem přečetla mnoho knížek, ale nakonec je to v praxi úplně jiné. Pokud však mohu mluvit sama za sebe, pro mě je na včelaření nejnáročnější čas. Mám dvě malé děti, vykonávám advokacii, vyučuji na České zemědělské univerzitě a v současné době spolupracuji s neziskovou organizací. Jak už jsem zmínila, včely máme umístěné na naší chatě za Prahou, je tedy nutné vyvíjet značný logistický talent k tomu, aby se včelám dostalo dostatečné a potřebné péče. Naštěstí mi v tomto směru hodně pomáhá moje máma, která se stará o děti vždy, když jdeme s babičkou ke včelám, nebo když je plná sezóna.

Evy babička i v jednaosmdesáti letech stále aktivně včelaří

Zmínila jste, že včelař má i pře zimu napilno. Co je třeba v tomto období všechno udělat?

Tak například na podzim a v zimě probíhá ošetřování včel, jejich zazimování, sběr vzorků, vyváření vosku, příprava mezistěn, apod. Myslím, že i když včely spí, hodně včelařů chodí včely kontrolovat a hlídají jejich první jarní prolety a pozorují dění kolem úlů. Pro mnoho včelařů, stejně tak jako pro mě, není včelaření pouze koníčkem, ale i trochu srdcová záležitost.

Už vás včely někdy vystrašily? Kdy dokážou být nepřítelem?

Stejně jako lidé, tak i včely mají určité povahové vlastnosti. Vždy záleží, jakou mají královnu, podle jejích povahových vlastností se chová celé včelstvo. Já sama mám včely, do kterých nerada chodím, protože vím, že jsou útočné a pokaždé dostanu aspoň jedno žihadlo. Mám však i včelstvo, které je mírné a při práci v úle není útočné. Někdy si se včelami povídám, vysvětluji, co jdu dělat, a proč úl otvírám, ale je pravdou, že v některých případech to nepomáhá.

Neřekla bych ale, že včely dokážou být nepřítelem. Spíše se brání a reagují na naše chování. Takže my jsme spíš nepřítelem pro ně. Nepamatuji si na situaci, kdy bych se vysloveně včel bála. Beru je jako přirozenou věc, ke které člověk musí mít respekt.

Jak ovlivnilo včelařství Váš život?

Určitě pozitivně. Uvědomila jsem si, že se i já mohu alespoň trochu podílet na „záchraně přírody“. Včelaření je pro mě i určitý způsob relaxace. Když jdete do včelína, máte otevřený úl, tak nemyslíte na nic jiného, než na včely a zapomenete na všechny starosti a okolní svět. Moje babička minulý rok oslavila jednaosmdesáté narozeniny a stále aktivně včelaří. Jsem ráda za čas, který s ní mohu u včel trávit, i když je poměrně velký pedant a nedá mi nic zadarmo. Na našem společném včelaření se krásně promítá staré včelařské řemeslo a snahy o jeho modernizaci a inovaci.

Jsem ráda, že také moje děti vnímají, že se staráme o včely a včelařství v naší rodině berou jako samozřejmost. Stejně tak jako my si i oni vytvářejí k přírodě a k živočichům určitý vztah, a to si myslím, že je v současné době strašně důležité. Byla bych velmi ráda, pokud by jedno z mých dětí, příspadně obě, ve včelaření pokračovaly.

 

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace