Foto: archiv R. Kočího / R. Kočího opuštěné domy přitahují už odmala
V České republice je nespočet domů zejících prázdnotou. Majitelům těchto nemovitostí je jejich žalostný stav většinou zcela lhostejný, a tak stavby dál nezadržitelně chátrají. Přesto se najdou tací, kteří bojují o jejich záchranu. Například iniciativa Prázdné domy, která se snaží do opuštěných domů opět vrátit život. „Každý z takových objektů může být zajímavý svou architekturou, historií, příběhem, nebo místem, kvůli čemuž stojí za to ho zachránit,“ říká spoluzakladatel tohoto projektu Radomír Kočí.
Opuštěné budovy byly odjakživa Vaší vášní. Co Vás k nim přitahovalo?
Byly to takové ty základní otázky, které asi napadne více lidí. „Proč jsou ve stavu, v jakém jsou? Co se stalo?“ Když procházíte okolo funkčního domu, tak je to vlastně v pořádku, moc otázek to ve vás nevyvolá. Maximálně když je to například pěkná architektura, nebo objekt působí jako historický, probleskne vám hlavou: „Jaká je historie toho domu? Kdo byl architekt / stavitel?” A když takový dům chátral, tak samozřejmě i poznání toho, jak to aktuálně v objektu vypadá, jestli se dochovalo něco, co by otázky objasnilo…
V roce 2015 jste se spolu s Petrem Zemanem rozhodl, že se budete opuštěným a chátrajícím domům věnovat víc do hloubky - založili jste databázi Prázdné domy. S jakým cílem jste se pustili do tohoto projektu?
Když jsem se tomu věnoval, dalo by se říct “rekreačně”, po nějakém čase už bylo těch objektů a příběhů kolem nich tolik, že si to jedna hlava nezapamatuje. A byla by škoda mít všechny poznatky jen pro sebe. A nakonec víc hlav, víc ví. Takže cílem bylo s pomocí ostatních zmapovat, kde se všude podobné objekty nachází, jaké jsou jejich příběhy.
Mimo jiné Vás na začátku Vaší cesty s projektem zajímalo, kolik opuštěných objektů u nás je. V současné době je na vašem seznamu přes 6500 domů a nové stále přibývají. Překvapil Vás ten počet?
Na začátek jen upřesním, že v databázi je přes 6500 domů, ale nejsou tam už jen prázdné. V čase se stav domů mění, takže aby se nemusely objekty mazat, databáze vlastně musí pojmout i ty, které už zanikly, ale třeba také ty, které jsou opravené. První zmíněné poslouží jako vzpomínka, co se kde nacházelo, třeba to někoho inspiruje v budoucnu, druhé zmíněné, opravené domy, mohou posloužit jako motivace / inspirace pro ostatní, kteří se rozhodnou podobný objekt zachránit. A jelikož chodíme vycházky, kde seznamujeme veřejnost nejen s příběhy prázdných domů, ale i s příběhy běžně používaných domů (protože jsou například historicky / architektonicky zajímavé), v databázi už je místo i pro tyto objekty. Na kartách objektů přehledně sepisujeme jejich historii, kdo byl jejich architekt / stavitel, což nám slouží i jako podklady pro vycházky. A nakonec, nikdo neví, jestli ten konkrétní dům nebude za pár let prázdný. A jako když člověk najde, v databázi už k němu bude příběh, který může někoho inspirovat k jeho znovuoživení.
Jaké jsou nejčastější důvody chátrání domů?
Nejčastěji se zatím setkáváme s tím, že jsou u objektu nevyřešené spoluvlastnické vztahy. Advokáti i někdy říkají, že „spoluvlastnictví je dílo ďáblovo“, což se potvrzuje i zde. Než aby mezi spoluvlastníky proběhla domluva, raději nechají objekt chátrat až kolikrát k úplnému zániku. Přitom když by se nemovitost prodala, rozdělí si peníze podle podílů a mají všechny strany klid. Ale důvody takové neshody jsou různé, a ne vždy se to podaří vyřešit takto jednoduše.
Dalším důvodem bývá spekulace, kdy se čeká, až bude mít objekt větší hodnotu. To se týká hlavně velkých měst. Nebo že majitelé prostě zatím nemají finance na rekonstrukci, nebo neví, na koho se při rekonstrukci obrátit. Toto se však snažíme majitelům ulehčit přehledem společností, který nyní vzniká na webu. U každé společnosti jsou referenční objekty, kde se podílely na rekonstrukcích a konktrétně na jakých činnostech.
Jak vlastně vypadá cesta za záchranou nějakého objektu?
Ta má různé podoby. Základem úspěchu ale je, když se najde člověk, který má elán se do záchrany pustit. Pak nezbývá, než si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Člověk ani nemusí mít na účtu desítky milionů, v ČR je řada příkladů, kdy se majitelé pustili do oprav postupně, každý rok zrekonstruovali něco málo, žili v jedné místnosti, pak ve dvou, ve třech, zjišťovali si možnosti dalšího financování, například skrz pořádání různých akcí, crowdfundingu, dotací, nabírali zkušenosti, kontakty na šikovné řemeslníky... Občas to není o tom mít za rok hotovo, ale jde třeba o projekt na celý život. Ale člověk za sebou vidí vykonanou práci, jak se říká, něčím se zapíše do historie. A to se počítá.
Kolik objektů se už podařilo díky vaší iniciativě zachránit?
To se těžko určuje. Asi se zatím nestalo, že by někdo přišel s tím, že díky naší iniciativě zachránil objekt. Že si například nějaký vyhlédl v databázi a pustil se do jeho rekonstrukce. Ale máme ohlasy od majitelů, že jejich objekt je v databázi, opravují jej a rádi by aktualizovali informace a fotografie. Popřípadě, že svém nemovitosti kartu rádi založí. To je skvělé, protože pak můžeme pozorovat postup oprav krok za krokem.
Řadu majitelů, které takto objevíme, že svůj dům zachraňují, i motivujeme k tomu předat jim kartu objektu do správy, kde se o své postupy mohou podělit s ostatními, a naopak oni mohou načerpat inspiraci u ostatních. Pak jsou to spíše individuální počiny nás, kteří za iniciativou stojí. Já například pracuji jako realitní makléř a už se mi podařilo zhruba desítce zajímavých objektů najít nové majitele, kteří se pustili do oprav. Od klasického rodinného domu po zámky.
V databázi převažují rodinné domy, nejsou výjimkou ani továrny, mlýny nebo pivovary. Jaký z těchto objektů je podle vás nejzajímavější a proč?
Každý z nich může být zajímavý svou architekturou, historií, příběhem, místem atd., kvůli čemuž stojí za to jej oživit. Pro mě jsou nejoblíbenější typy objektů vily továrníků z první republiky, hotely, zámky a továrny. U prvních tří to bude tím, že jsou to takové objekty, kde majitelé chtěli na návštěvy nějak zapůsobit. A to se neztratilo ani když ten objekt chátrá bez využití - stále jsou to kolikrát skvostná architektonická díla se zajímavým příběhem. U továrny se mi zase líbí, jak místo, které dříve mohutně hučelo výrobou, je nyní úplně tiché, že by člověk slyšel špendlík spadnout a okolo nehnutě stojí ty ohromné stroje.
Nyní mám například v nabídce na prodej jeden velmi zajímavý objekt - kdysi slavnou továrnu na lustry Elias Palme v Kamenickém Šenově, kde se průmyslová funkce snoubila s kvalitní architekturou. Snad se podaří nalézt někoho, kdo zachrání alespoň hlavní secesní budovu. Bylo by to například skvělé reprezentativní sídlo společnosti, kde je výhled z oken do celého okolí. Navíc projekt její rekonstrukce podporuje Liberecký kraj, ministerstvo kultury i Národní památkový ústav.
Uvádíte, že řadu ohrožených nemovitostí dokáže zachránit to, že znáte jejich příběh. Jak příběhy jednotlivých domů hledáte? To musí být někdy doslova detektivní práce…
Je to tak. Hodně pomáhá internet, kde se dá z různých zdrojů občas rychle skládat jednotlivé dílky informací dohromady. Pak přijde na řadu otevřít knihy, které se zabývají danou lokalitou. Co mohu při pátrání doporučit, jsou různé Facebookové skupiny měst, kde se soustředí fanoušci historie svého města. Tam stačí položit dotaz na některý objekt a člověk má plno informací přímo od místních. V takových skupinách se dá i poměrně šikovně vyhledávat, takže pomocí různých klíčových slov, např. název toho objektu, jeho významného majitele apod., se člověk dopátrá k informacím, které jsou už někde hluboko. V kartě jsou pak všechny tyto informace přehledně na malém místě, což povědomí o příběhu konkrétního domu určitě pomáhá.
Který z těch příběhů Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Například příběh hradu Hartenberg a Horního Hradu. Nejsou tak daleko od sebe a píšou neskutečné a trochu podobné příběhy. Oba objekty byly v podstatě totální zříceniny, kde už zbývalo skoro jen obvodové zdivo. Před lety je nezávisle na sobě koupili majitelé, kteří za sebou neměli nějaký obří kapitál, přesto se pustili do oprav. Majitel Horního Hradu několik let žil v maringotce na náměstí. Majitel Hartenbergu, protože by samozřejmě sám na takovou obří opravu nestačil, založil stavební huť, kde zaměstnává lidi z okolí a v podstatě se všem řemeslům učí. Nyní už jeho stavební huť opravuje památky v celém kraji. Na Horním Hradě se konají nejrůznější kulturní akce, je zastřešená většina budov, které uvnitř fungují. Prostě opravdu obří kusy práce.
Podobných zachránců je ale celá řada. Mně to nedalo, chtěl jsem je vyzdvihnout, a tak na webu prazdnedomy.cz vznikl přehled kladných příkladů (v menu databáze). Tam už je několik desítek podobných záchran, tak doporučuji nahlédnout. A kdo se třeba bude chtít podívat na Hartenberg, na webu je v sekci Trasy trasa s audioprůvodcem, která vede okolo tohoto hradu.
A s jakým nejděsivějším místem jste se setkal?
Úplně nepatřím k těm, kteří by se na těchto místech báli. Mě se spíše líbí, vidím v nich to pozitivní a když by tam měl být nějaký duch, tak ho poprosím, ať mi ukáže, co kde bylo🙂. V jednom krásném luxusním hotelu v Rakousku, který už roky chátral, jsem i třeba přespával. A jak se mi pěkně spalo a probouzelo do ranního výhledu na hory🙂.
Ale ano, trochu nepříjemné situace jsou, když zjistíte, že na takovém místě nejste sami. Jednou na mě vyběhl nahý bezdomovec s koštětem, ale to je spíše úsměvná historka. Pak se občas stane, že se člověk na místě potká s někým, kdo tam zrovna krade. V tu chvíli nevíte, jak takový člověk zareaguje, tak buď se kontaktu šikovně vyhnu, nebo když dotyčný zjistí, že mu tam nejdu vyčinit, jdeme si každý po svém.
Za některými objekty stojí zvučná jména. Překvapilo mě, kolik domů, jejichž majiteli bývaly známé osobnosti, jsou součástí databáze. Je takováto slavná historie pro záchranu nemovitosti (ať už při hledání nového majitele nebo prostředků pro rekonstrukci) výhodou nebo nevýhodou?
Záleží, jaký příběh se s takovou osobností nese. Když kladný, tak je záchrana o to snazší, když negativní, tak na druhou stranu o to komplikovanější. Přitom ten dům za to vlastně nemůže. Kolikrát jsou to třeba stovky let staré domy a v krátkém úseku v nich třeba bydlel / působil někdo, s kým se nese negativní příběh. Zbouráme takový dům? To by byla škoda. Člověk si pak může říct, že i když se srovná se zemí, tak s tím místem je přeci spojený ten příběh, tak nový dům posunout? Nesmysl. Domů, kde byl nějaký negativní příběh, by se našlo tisíce. To bychom nic jiného nedělali, než přesouvali. Zastávám to, že negativní aura domu střídá s jiným majitelem pozitivní auru. Takhle nějak bych to nazval.
Který kraj má nejvíce opuštěných domů?
V tomto určitě vedou kraje bývalých Sudet, kde bylo vysídleno původní obyvatelstvo a bohužel nové v řadě případů nedokázalo navázat, nenašli si k místu vztah apod. A ono to v duchu vývoje po roce 1948 ani pořádně nešlo, kdy vše patřilo všem, ale nic nikomu. Proč by si k tomu lidé budovali vztah, když jim to vlastně nepatřilo. Po revoluci ještě v těchto místech zkrachovala řada podniků, protože i ty byly zastaralé. Proč by se někdo snažil o jejich vývoj, modernizaci, nebyl tam pořádný vlastník, jen správce. Stala se z toho taková jedna velká vyloučená lokalita. Ale časy se mění, přichází tam řada nových majitelů, kterým tam něco patří a kteří si to rádi hýčkají - viz Hartenberg a Horní Hrad a ten kraj zase začíná vzkvétat. A nutno dodat, že je tam plno zajímavých prázdných domů s krásným příběhem.
Od srpna roku 2016 pořádáte vycházky po zajímavých domech, během nichž návštěvníky seznamujete s jejich historií, současností. Je o ně velký zájem? Případně jaké věkové kategorie se o prázdné domy nejvíce zajímají?
Zájem o ně je, což nás těší. Jednak je to zajímavé téma, jednak je v tom asi vidět, že nás to baví. Běžně je na vycházkách jeden průvodce, my ale na ně chodíme ve dvou, občas i více, během vycházky se doplňujeme, takže je z toho spíše takový dialog.
Vznikli jsme na Facebooku, jsme na Instagramu, tam máme nejpočetnější skupiny fanoušků, takže věková kategorie je okolo 30-40 let. To je také pěkné, protože na vlastivědné vycházky většinou chodí spíše starší, u nás je to mix a je fajn vidět, že se o historii a příběhy zajímá i mladší generace.
Dostanete se i dovnitř objektů?
Občas se podaří a domluvíme s majiteli i prohlídku některých domů. Takto jsme se během pražských vycházek podívali například do bývalého Borůvkova sanatoria v centru metropole, popřípadě do vily v Holešovičkách, kterou majitel postupně opravuje a velmi poutavě vyprávěl jak o samotném domu, tak o historii a současnosti okolí.
Nebo při našem prvním výletě jsme se podívali do kostela v obci Vrbice, který se díky místnímu spolku Zachraňme Vrbici postupně opravuje. V nedalekém Žatci jsme zase měli možnost podívat se do dlouhodobě prázdného hotelu na jednom z hlavních náměstí, který majitel plánuje opravit. Při vycházce mimo Prahu, kterých už jsme také několik uspořádali, jsme měli také nahlédli například do bývalého hotelu Věnec na náměstí v Mladé Boleslavi.
Na sklonku loňského roku vyšla kniha Prázdné domy: Praha. Mapuje třicet míst v naší metropoli, včetně historie daného objektu a důvodu, proč se stavba dostala do stavu, v jakém je. Ve vaší databázi je chátrajících objektů v naší metropoli zhruba 500. Podle čeho jste vybíral, které budou součástí Vaší knihy?
Do knihy jsem se snažil vybrat ty nejzajímavější domy, architektonicky i příběhem. A také hlavně ty, ze kterých se podařilo v průběhu času pořídit fotografie i z interiérů, aby si čtenář o nich mohl udělat kompletní obrázek. Obrázek o tom, že za tou ošuntělou fasádou se kolikrát skrývají nádherné interiéry.
Jaký nejcennější objekt se podařilo v Praze zachránit?
Například u Desfourského paláce se celkem podařilo i skrz fotografie propagovat, jaký skvost tu bez povšimnutí chátrá. Podařilo se u něj rozhýbat ledy a do správy jej získalo nedaleké Muzeum hl. města Prahy, které již připravuje rekonstrukci. Také například Grand hotel Evropa na Václavském náměstí, dům U Tří bílých lilií na Jánském Vršku nebo Cukrovarnický palác jsou objekty, které mají v knize galerii před rekonstrukcí, aktuálně už u nich naštěstí probíhá / proběhla rekonstrukce. Pak to budou zajímavé srovnávací fotografie před a po rekonstrukci.
Jaký zanedbaný dům v našem hlavním městě je z Vašeho pohledu nejzajímavější?
Ohromná škoda je rozhodně zámku Petrovice, který trestuhodně chátrá už mnoho let s minimálním zájmem majitelky paní Isholové, která je víceméně nekontaktovatelná. Památkáři jí pravidelně vystavují pokuty, ale majitelce je to evidentně jedno, s ní je opravdu těžké pořízení. Zámek má samozřejmě zajímavou historii, ale nakonec i současný příběh, protože jej měla restituovat paní, která již měla připravené podklady k rekonstrukci, ale v poslední chvíli zámek soud přiklepl jiné restituentce a dopadl, jak dopadl - cenná památka je bohužel v dezolátním stavu. Paní Isholová v Petrovicích vlastní rozsáhlé pozemky, také například dům na Žižkově a řadu pozemků s rozestavěnou vilou v Dejvicích, takže nedostatek financí zde určitě nebude důvodem tohoto nezájmu.
V anotaci knihy se uvádí: „Jsme přesvědčeni, že postavený dům nemá být prázdný. Zaznamenáváme. Hledáme příčiny. Motivujeme. Ovlivňujeme.“ Proč je tak důležité, aby se podařilo objekt zachránit?
Jedním z důvodů je, že takový chátrající objekt, plný nejrůznějších existencí, samozřejmě snižuje hodnotu okolních nemovitostí a celkově ovlivňuje atmosféru v lokalitě. Prodávejte svou nemovitost s něčím takovým v sousedství, s cenou musíte jít dolů, a to nepotěší nikoho. Samozřejmě i žít vedle takového není příjemné. Znám případy, kdy se lidé i báli stěhovat vedle takové nemovitosti. V neposlední řadě je to i kolikrát škoda místa, staví se na tzv. zelené louce, přitom vedle chátrá krásný dům. A přitom kolikrát stačí málo a domluva se podaří, aby se stavět na zelené louce nemuselo a spíše se opravil ten krásný dům. Pro takové zachránce je to kolikrát i skvělá reklama, co dokázali zachránit, ideální navázání vztahů s místními a nemusí to být ani finančně náročnější.
Na jaký počin při záchraně opuštěného – chátrajícího domu jste nejvíce pyšný?
Když to vezmu z toho profesního osobního pohledu, tak asi nejvíce pyšný jsem na zámeček Ohrazenice na jihu ČR, kterého jsem si všiml, když už ze silnice skoro vůbec nebyl vidět, jak byl zarostlý. Podařilo se mi kontaktovat majitelku, která o objekt neměla zájem. Domluvil jsem se s ní, že je škoda, když úplně zanikne, protože má bohatou historii, která by tak byla ukončena. Nabídl jsem tedy zámeček do prodeje, podařilo se najít nového majitele a ten jej doslova zachraňuje jako fénix z popela. Jsme pravidelně v kontaktu, posíláme si fotografie a je opravdu radost vidět, jak se z něj znovu stává perla svého okolí. Když bych u něj nezačal hýbat s ledy, s největší pravděpodobností by úplně zanikl. A to by byla obrovská škoda.