Foto: Michaela Říhová / Takzvané salonní čekárny jsou staré snad jako železnice sama
Vstoupit do něj smějí jen vyvolení. Není divu, vždyť jde o nejhonosnější nádražní „čekárnu“ v České republice. Řeč je o Vládním salonku Železniční stanice Praha Hlavní nádraží.
I když je salonek běžně veřejnosti nepřístupný, jsou chvíle, kdy nastane výjimka a lidé si tento secesní skvost můžou prohlédnout. I nám se to podařilo a tak jsme nahlédli do míst, kde kdysi vznešení pasažéři očekávali svůj vlak.
„Hofsalony“ hlavně pro císaře a jeho doprovod
Takzvané salonní čekárny jsou staré snad jako železnice sama. Už od jejího prvopočátku totiž dráha počítala s tím, že kromě „obyčejných“ cestujících vlaková spojení využije i honosnější klientela. A té bylo potřeba při čekání nabídnout mnohem větší pohodlí...
A tak se už v 19. století začaly na nádražích ve všech hlavních městech Rakousko-Uherska objevovat první „hofsalony“, které byly určeny především pro císaře, jeho rodinu a doprovod. V Praze dvorní salon také nesměl chybět. Proto když na konci šedesátých let 19. století architekti Barvitius a Ullmann projektovali pro Dráhu císaře Františka Josefa pražské nádraží, kterému se přezdívalo „zámecké“, nemohli salonní čekárnu pominout. Tvořilo ji předsálí, dvě odpočinkové místnosti a velký, komfortně zařízený salon.
Fanta vsadil na secesi
Dnešní podoba dvorní čekárny, jejíž kapacita je zhruba padesát osob, je však z doby mnohem pozdější. Na přelomu 19. a 20. století totiž stará nádražní budova dosloužila a tak bylo potřeba postavit novou. Tehdy soutěž na její architektonickou podobu vyhrál architekt Josef Fanta, který vsadil na secesi.
Spolu s novou staniční budovou vznikla i nová „V.I.P. čekárna“, která dnes nese název Vládní salonek. Pojďme se na něj podívat trochu zblízka....
Socha podle skutečné podoby sira Nicolase Wintona
Že nejde jen o „obyčejný“ prostor napoví už socha sira Nicolase Wintona s dětmi stojící před vchodem do salonu. Toto dílo, jehož autorkou je Flor Kent - venezuelská sochařka žijící v Londýně, má být připomínkou Wintonovy práce pro záchranu židovských dětí.
Postavy sousoší Flor Kent vytvořila podle skutečné podoby sira Wintona, vnučky jednoho ze zachráněných dětí a chlapce, jenž byl posledním dítětem, které odjelo v posledním transportu. Po příjezdu do Londýna však bohužel zemřel.
Sousoší před vchodem do Vládního salonu stojí od roku 2009, kdy bylo slavnostně odhaleno při příležitosti vypravení historického Wintonova vlaku z Prahy do Londýna, který jel stejnou trasu, po níž v roce 1939 cestovaly židovské děti z ohrožené republiky do bezpečí.
Bohatá výzdoba
Když vstoupíte do Vládního salonu, otevře se před vámi široká vstupní chodba, ze které pak dál můžete nahlédnout do několika reprezentačních místností, nechybí ani potřebné sociální zázemí.
Ze všeho nejdřív vás zaujme bohatá výzdoba, která se nese v secesním duchu. Tento styl je patrný nejen u mobiliáře, ale i v řadě dalších detailů včetně dveřního ostění. I výzdoba je secesní, nepřehlédnutélné jsou především malby s pražskými motivy od Václava Jansy a Viktora Strettiho.
Císař, Hácha, Masaryk, Castro i Chaplin
Nutno uznat, že jde o prostor vskutku luxusní, kterým za téměř stoletou existenci prošli tisíce význačných návštěvníků. Co se tu asi honilo hlavou samotnému císaři Františku Josefovi I.? Salonek využil i prezident Hácha, který z tohoto nádraží jel do Berlína pro rozhodnutí o zániku státu.
V tomto honosném prostředí na vlak čekali i Tomáš Garrique Masaryk, Thomas Alva Edison, Fidel Castro, či Charlie Chlaplin. Salon vítal i další korunované hlavy, prezidenty, církevní i vojenské hodnostáře...
Dnes Vládní salonek slouží jako čekárna a zázemí pro význačné osobnosti cestující do nebo z Prahy, či pro tiskové konference představitelů Českých drah. Veřejnosti se otevírá jen ve zcela výjimečných případech. Určitě stojí za to je využít!