Foto: hev / První zmínka o rotundě pochází z roku 1365
V našem hlavním městě jsou tři románské rotundy z přelomu 11. a 12. století. Nejstarší z nich, Rotundu Nalezení svatého Kříže, najdete přímo v centru metropole - na křižovatce Konviktské ulice s ulicí Karoliny Světlé.
Stoupnete-li si před ni, dýchne na vás něco opravdu magického. Ta tam je najednou rozsáhlá okolní výstavba, vnímáte pouze tuhle důstojnou stavbu, která je opředena tajemstvím a legendou...
Krutý trest za víru
O jaké legendě je řeč? Praví se, že rotunda stojí na místě, kde v pohanských dobách býval rybník a kolem něj několik rybářských chatrčí. Křesťanství, které se v té době šířilo, mělo mezi lidmi mnoho odpůrců. Proto místní byli zděšeni, když se dozvěděli, že se jedna zdejší dívka nechala proti vůli svých rodičů pokřtít. A za svou křesťanskou vírou si stála. Nepomohlo ani domlouvání, ani hrozby a pronásledování ostatními obyvateli.
Zoufalí rodiče se proto rozhodli svou dceru potrestat - utopit. Přivázali ji na improvizovaný kříž a v noci hodili do rybníka. Stal se ale zázrak. Za velké noční bouře se prý kříž vynořil a i s mrtvou dívkou vztyčil nad hladinu. „Boží znamení“, říkali v úžasu lidé, kteří nešťastnici křesťansky pohřbili, rybník vypustili a zasypali. Na jeho místě pak postavili prostý kostelík, v němž čestné místo zaujal onen velký dřevěný kříž. Ten byl mnohem později, během oprav rotundy, skutečně v jejích základech nalezen.
Kostel sloužil i jako charitativní sklad
Ať už stálo za vznikem svatostánku cokoli, první zmínka o něm pochází z roku 1365 – tehdy byla rotunda farním kostelem. Vznik stavby je však datován na přelom 11. a 12. století, kdy byla vybudována na důležité obchodní cestě vedoucí z Vyšehradu k přechodům přes Vltavu.
Nedaleko ní stával kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv. Jana Na Zábradlí a hřbitov. V blízkosti bylo i mezinárodní tržiště. Zdejší osídlení mělo charakter nevelkých osad nebo ohrazených dvorů.
V roce 1625 rotunda připadla dominikánům ze staroměstského kláštera u kostela sv. Jiljí. V roce 1784, za vlády císaře Josefa II., byla kaple v rámci církevních reforem zrušena. Poté sloužila jako charitativní sklad.
Záchrana na poslední chvíli
Budova začala chátrat. A v roce 1860 dokonce hrozilo její zbourání, měla ustoupit stavbě nového domu. Naštěstí zasáhla Umělecká beseda – Ferdinand Břetislav Mikovec a Josef Mánes se zasloužili o její záchranu. Rotundu ze soukromého vlastnictví odkoupila rada města a architekt Ignác Ullmann se zavázal zdarma obnovit její exteriér.
Památka tak byla uvedena do původního stavu. Zchátralé zdi byly opět opraveny, Ullmann také navrhl oltář, který vyzdobil malíř Jan Popelík, obnovena byla i výzdoba interiéru, o kterou se zasloužil také právě Josef Mánes. Zbytky gotických nástěnných maleb ze 14. stoldtí opravil František Sequens.
Naprosto dokonalá stavební technika
Rotunda, která se vyznačuje zvlášť dokonalou stavební technikou, návštěvníky uchvátí svou okrouhlou lodí a půlkruhovou apsidou na východní straně zdobenou obloučkovým vlysem. Stavěna je z drobných opukových kvádrů řazených v řádcích (z větších kvádrů se stavělo až od 12. století).
V apsidě a lodi byly zazděny keramické nádoby, natočené hrdlem do vnitřního prostoru, které měly zlepšovat její akustiku. Loď je sklenuta kopulí, na jejímž vrchu je lucerna se sdruženými románskými okénky, která je na špici zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a osmicípou hvězdou.
Dnes je rotunda, která je zapsaná na seznamu kulturních památek České republiky a po rekonstrukci byla zpřístupněna v roce 1977, farním kostelem starokatolické církve a pravidelně se v ní konají bohoslužby.