Foto: hev / Libušin pramen najdeme u Sinkulovy ulice v hustě obydleném Podolí
Topolka, neboli Libušin pramen. Starodávné historky a legendy praví, že z něj byla voda donášena na nedaleký Vyšehrad bájné kněžně Libuši, aby měla správnou náladu na věštění. Dnes se z ní napije zřejmě jen málokdo.
Na celém území hlavního města Prahy je zdokumentováno zhruba na tři sta pramenů. Některé jsou už vyschlé, z jiných dodnes tryská voda. Mezi nejvýznamnější na území Prahy 4 patří Topolka a Jezerka.
Vydatnost pramene klesá
Studánku Topolka, které se také říká Libušin pramen, najdeme u Sinkulovy ulice v hustě obydleném Podolí. Pramen to je spíš známý a dřív velmi opěvovaný než vydatný. Voda totiž z nerezové trubky o průměru 5 cm, která vyčuhuje z kamenné prohnuté zídky ve výšce 53 centimetrů nad zemí, vytéká o objemu pouze 0,2 litrů za vteřinu.
Z odborných výzkumů vyplývá, že (podobně jako u některých jiných pražských studánek) v posledních letech vydatnost pramene klesá. Na vině je prý jednak snížení srážek, nepropustné povrchy silnic, a odvádění srážkových vod do kanalizace.
První zmínka z roku 1407
Dříve se v místech, kde dnes pramen vyvěrá, nacházela vinice. Říkalo se jí Topolka. Proto studánka zřejmě nese stejné jméno.
První zmínka o Topolce je z roku 1407. Není však jasné, jestli se zápis řadí právě k této studánce, nebo k Jezerce, kde byly takzvané Libušiny lázně.
Z dalších záznamů vyplývá, že do roku 1955 ji chránil přístřešek. Ureš pak v 1. polovině 80. let Topolku popsal jako zbytek zdi studánkového pavilonu, kde v rohu vede ze studánkové jímky do studánkové zdi kovová trubice. Zároveň zkonstatoval, že v roce 1976 občanský výbor s mládežníky za vedení Františka Dvořáka Topolku opravil, a to včetně odtoku pod zemí.
Přispívala k dlouhověkosti
Stejně jako tuhle pramenitou vodu podle legendy pila bájná kněžna Libuše, si pro ni dlouhá léta chodili i lidé z blízkého okolí. Tradovalo se totiž, že je správně železitá a starousedlíci navíc věřili, že přispívá k dlouhověkosti. Podle rozborů z roku 1957 byla voda v té době mineralizovaná, obsahovala síranové soli a volný i vázaný kysličník uhličitý.
Se džbánky ke studánce místní obyvatelé hojně chodili ještě v 1. polovině 80. let minulého století. A to navzdory tomu, že se v tisku objevily zprávy o závadnosti vody z Topolky.
Dnes bez užitku mizí do kanálu
Podle nedávného posledního rozboru, který prováděla firma Ochrana podzemních vod, je voda v této studánce chemického typu vápenato-uhličitano-síranového typu s neutrálním pH a poměrně vysokou mineralizací. Analýza poukazuje na vysoké množství síranů a dusičnanů. Oproti tomu, co připouští vyhláška č. 252/2004 Sb. o pitné vodě, je limit dusičnanů překročen více než třikrát, u síranů pouze o několik procent.
Zároveň se rozborem prokázala přítomnost stále většího množství fekálních bakterií. To poukazuje na přítok fekálně znečištěné vody, která v okolí tohoto pramene prosakuje do horninového prostředí a podzemních vod.
Není proto divu, že tytam jsou časy, kdy voda z Topolky byla v širokém okolí vyhlášená. Dnes už si pro ni do džbánku zřejmě nikdo nechodí. A tak všechna bez užitku mizí v kanálu.